Léto je v plném proudu a já jsem se zúčastnila parádního příměstského táboru. Když jsem byla oslovena, jestli bych mohla vymyslet a zrealizovat příměšťák pro děti z prvního stupně, dlouho jsem neváhala. Hned na začátku jsem si byla jistá několika věcmi:
1. Program bude sestavený na principech zážitkové pedagogiky (tedy učení prožitkem pro život), protože tak mi to dává smysl a už to snad ani jinak neumím. :)
2. V programu bude určitě aspoň jeden blok přímo věnovaný rozvoji sociálních a emočních dovedností.
Protože bylo téma tábora laděné jako "detektivní výcvik", empati karty mi tam nesedly. A tak jsem využila detektivní případ, který jsme řešili v rámci jedné "pátrací" aktivity, a navázala na něj. Sepsala jsem příběh o tom, co přivedlo jistého zlodějíčka na dráhu zločince. Využila jsem tabulku se základním výběrem emocí a potřeb a přidala několik otázek, které znáte i z emapti karet. Nyní bych se s vámi ráda o vše podělila. Aktivitu můžete využít pro své děti, ať už jste rodiče nebo třeba vedoucí či učitelé.
První krádež chmatáka Loonieho
S dětmi jsme se nejdříve pobavili o tom, co to znamená "motiv" pachatele pro spáchání nějakého zločinu. A jaké motivy k opakovaným krádežím může mít právě "náš" zloděj Loonie, kterého děti znali z předchozí aktivity? Pak jsme si rozdali natištěný příběh o tom, co se v životě mladého Loonieho stalo za zásadní okamžik, který ho dovedl ke krádežím. Příběh se odehrává ve školním prostředí a popisuje situace, které děti samy označily za šikanu.
Po přečtení příběhu jsme se společně zorientovali v tom, o co v příběhu vlastně šlo (viz první dvě otázky pod textem). Ujasnili jsme si společně také to, co jsou to emoce a potřeby. Že jsou něčím, co máme všichni, a jsou úplně v pořádku. Každý z nás je ale zodpovědný za to, jak se na základě svých emocí a potřeb chováme a jaké má toto chování dopady.
Ve skupinkách pak děti pracovaly s tabulkami emocí a potřeb a snažily se porozumět, co se v Looniem odehrávalo. Poté měly ve skupinách za úkol vymyslet jiný způsob řešení situace, než který zvolil Loonie. Toto řešení pak sehráli jako scénku. Po scénkách jsme se společně bavili ještě o dalších možnostech, které mají děti, jimž je ubližováno. Na závěr jsme si společně povídali o tom, co dělají, aby jim bylo lépe, když je něco trápí. Co pro sebe můžou udělat samy a také na koho se mohou obrátit.
Aktivita jako celek má tedy také charakter primární prevence šikany a podpory proaktivního chování v případě nepříjemných zážitků.
