Z různých médií, z řad lékařů či psychologů se k nám dostávají zprávy o tom, že současná doba silně dopadá na naše psychické zdraví. Lidé zabředají do pocitů bezvýchodnosti, zmaru, rezignace. A to je docela solidní základ pro vznik depresí, depresivně úzkostných poruch, ale ve svých důsledcích třeba i závislostí (aktuálně vede alkoholismus a netolismus). Je třeba ale zdůraznit, že jde stále vlastně o normální reakce na nenormální situaci. Člověku jednoduše trvá, než se dokáže s velkými životními změnami vypořádat. Každý na to jde pochopitelně po svém a každému to trvá jinak dlouho.
Existují efektivní psychologické postupy, který nám mohou pomoci vypořádat se s náročnými akutními i s déletrvajícími pocity. Nyní si představíme jednu techniku, která je vhodná pro dospělé, ale s pomocí dospělých si ji zvládnou osvojit i děti. Vhodným doplňkem mohou být kartičky s emocemi z EQ pexesa. Děti občas nemusí umět pojmenovat to, co prožívají, snadněji zvládnou svůj pocit vyjádřit pomocí obrázku.
Jednotlivé body techniky si přiblížíme na následujícím příkladu.
"Je večer, děti už konečně usnuly a já jsem pořádně unavená. Přetížená. Hlavou se mi honí spousta neodbytných myšlenek a sem tam ucítím jakýsi tlak a stažení v hrudi a žaludku. Je to podobné úzkosti, ale kde jen se to bere? Je jasné, že potřebuji chvilku pro sebe, abych si všechno utřídila.
1. Co nejpodrobněji si vybavuji situaci, která pro mě byla náročná. Jaké pocity se objevují?
Nechávám pocity i myšlenky plynout a chvíli je jen tak sleduji. Po chvíli se mi vybaví situace z dneška, která mě pořádně rozčílila. Byla jsem domluvená se známou, že zajistí dort na oslavu našeho syna. Když jsem jí dnes volala, abychom se domluvili na podrobnostech oslavy, sdělila mi, že neví o tom, že by měla něco zajišťovat. Nejdřív jsem ztuhla, totálně mě to zaskočilo, byla jsem zmatená. Hned na to jsem se rozčílila. Cítila jsem se zrazená. A někde vzadu na mě ťukala pochybnost, zda jsem se sama nedopustila nějaké chyby při domlouvání. Spoléhala jsem na ni a ona zapomene na narozeniny. Co teď budu dělat? Takhle mě do toho hodit. Přijdu si bezradná. Skličuje mě představa, jak by byl syn bez dortu zklamaný.
2. Co nechci a co chci?
Není přeci možné, aby se známá takto zbavovala odpovědnosti. Měla by se omluvit a sehnat včas dort. Na druhou stranu se mi ani nelíbí představa, že bych za to mohla sama. Chci, aby byl syn spokojený a já nevinná.
3. Co ve skutečnosti vlastně potřebuji?
A to, co tedy potřebuji, je cítit, že jsem dostatečně kompetentní zajistit něco důležitého. Že se mohu spolehnout sama na sebe. A nejvíc potřebuji, aby byl syn šťastný a já byla pro syna stále důležitá.
4. Jak se budu cítit, až budu mít to, co potřebuji? Co nejsilněji tento pocit prožiji.
Představuji si samu sebe v situacích, kdy jsem dokázala zařídit tolik důležitých věcí. Objevuje se ve mě pocit hrdosti a spokojenosti sama se sebou. Nyní mi i představa, že jsem sama chybovala, nepřipadá nijak hrozná. Také si vybavuji si vzpomínku, kdy jsem cítila naši blízkost, to, jak ke mně vzhlíží a jeho lásku ke mně. Ten pocit se teď ve mně rozlévá, prohřívá mě a naplňuje klidem. Současně začínám věřit tomu, že nějak to s tou oslavou a dortem prostě vymyslím."