Součástí empati karet nejsou jen příběhy, ale také emotivní ilustrace, které bravurně vytvořila přímo pro jednotlivé příběhy ilustrátorka Míša Pešlová. Obrázky na kartách nejsou jen atraktivním doplňkem, který je určeným spíše pro oko dítěte. Mají mnohem hlubší význam, který si nyní nastíníme.
Hlavní roli zde hrají především výrazy ve tvářích postav na obrázcích. Máme fantastickou schopnost „přečíst“ pocity druhého člověka z jeho tváře. A to nám umožňuje se na něj empaticky napojit, tedy se do něj vcítit. Dokážeme tedy zažít takřka na vlastní kůži prožívání někoho jiného. Máme samozřejmě i mechanismy uzpůsobené k tomu, abychom empatizovat nemuseli. Pokud ale chceme jít cestou porozumění a soucitu, stačí v tichosti sledovat tvář člověka, dívat se mu do očí, vnímat druhého i sebe a kouzlo se začne dít samo.
Co vše se dá z tváře vyčíst?
Přinejmenším šest základních nebo také univerzálních emocí. Aspoň na tom se shodli za posledních pár desetiletí psychologové a neurologové, kteří zkoumají lidské emoce. Těchto šest emocí totiž dokážeme rozšifrovat na tváři kohokoli na světě. Jinými slovy, všichni lidé vyjadřují ve své mimice stejně radost, hněv, strach, smutek, hnus a překvapení. A právě tyto emoce najdete také na empati kostce.
Co že to má společné s obrázky? Hodně. Lidský mozek totiž reaguje na tváře a jejich výrazy, i když jsou pouze nakreslené. Dokladem je milý pokus s miminky, která radostně tetelí nad veselými tvářemi namalovanými na nafukovacím balónku. Samozřejmě jsou i výjimky, lidé, kteří tuto schopnost nemají tolik rozvinutou. Např. osoby, jejichž obtíže jsou zařazeny do poruch autistického spektra. Znáte Sheldona z Big Bangu?
Schopnost vnímat a rozumět emocím je součástí naší sociální výbavy. Zajímavý pohled na to nabízí výzkum tzv. zrcadlových neuronů. Ty nám umožňují učit se nápodobou, využívají naši představivost a uplatňují se při rozvoji pohybů, jazyka, ale i empatie.
Jakže to funguje? Zkusme si to!
Zkuste si takový malý pokus. Vyberte si nějaký emotivní obrázek nebo fotku člověka, který je v nějaké pozici a nějak se tváří. Jak se ten člověk asi cítí? Můžete použít i naše obrázkové karty. Co všechno ta postava asi prožívá? Sledujte, co se ve vás odehrává - jak na pocitové rovině, tak i myšlenkové. Dejte si čas a buďte bedlivým pozorovatelem. Možná se přistihnete, že napodobujete výraz člověka na obrázku. Možná se zkoušíte vžít i do jeho tělesné pozice, skoro jako byste si do něj „vlezli“. A postupně je vám to stále jasnější. A to díky zrcadlovým neuronům. Nejspíš jste si všimli také svých myšlenek - vzpomínek, zkušeností, předpokladů. Ty nám mohou také dopomoci k pochopení toho, v jaké situaci se člověk nachází a jak se asi cítí.
Ale vraťme se k tématu. Nyní vás už následující prohlášení nemůže v ničem překvapit. Naše ilustrátorka přímo přispěla k vytvoření obrázkových karet, které skutečně pomáhají rozvíjet empatii nejen příběhy, ale i svými ilustracemi. Jejím velkým darem je schopnost tvořit obrázky, které jsou emocemi doslova nabité. A společně plánujeme pár dalších přidat. Ale o tom zase až jindy. ;)