Pro zlepšení služeb používáme cookies. Přečtěte si více o tom, jak cookies používáme a jak je můžete případně odmítnout.
Eva Lorencová
Svým životem proplouvám něco přes tři dekády, občas poklidně, občas bouřlivě. Stále se učím přijímat věci tak, jak přicházejí, a nacházet v nich svůj význam. Postupem času jsem začala nacházet inspiraci a zdroje stále častěji v sobě. A co víc, nechávám je plynout a uskutečňovat se. Když se objeví pochybnosti, naštvání nebo skleslost, vím, že mi říkají něco důležitého o mě. A že z toho umím čerpat. Jsou to taková malá dobrodružství, každodenní krátké a hluboké příběhy.
V posledních šesti letech jsem víc než co jiného máma dvou divokých kluků. Snad žádné vzdělávání, co jsem absolvovala, mi nedalo tolik příležitostí k tak intenzivnímu a nezřídka bolestivému sebepoznání. Musela jsem hledat způsoby, jak se s tím nějakým způsobem popasovat. Silně vnímám, že právě schopnost pracovat se sebou, se svými pocity a myšlenkami, je cesta ke štěstí. Tato cesta umožňuje vytvářet naplňující vztahy, ať už jde o vztah k sobě nebo k někomu jinému. Kvalita vztahů je to, co určuje, jak budeme v životě spokojení.
Baví mě zkoumat tyto aspekty života a zajímalo mě to, myslím, vždycky. Vystudovala jsem psychologii, pedagogiku a zážitkovou pedagogiku, mám za sebou psychoterapeutický výcvik, výcvik v krizové intervenci a několik dalších kurzů věnující se komunikaci a výchově, mindfulness. V těchto oblastech se pohybuji také profesně.
Všechno to se odráží v příběhových kartách. Najdete v nich to, co mi přijde nějak užitečné a co bych mnohdy chtěla sama lépe umět. A především, co bych chtěla předat svým dětem.
